Neživte přivtěleného ducha vlastní energií a dopřejte mu odpočívat v pokoji.

Duch, který je v lidském těle se nazývá inkarnát. Význam slova pochází z latinského „in carne“ česky „v mase“. Duch, který je mimo lidské tělo a zůstává na zemi se označuje slovem diskarnát (mimo maso). Je to tedy duch neinkarnovaný a bez vlastního fyzického těla. Diskarnáti však mají svoje traumata, které chtějí a potřebují prožívat. Když je to možné, tak se připojí k nějakému inkarnátovi, který tělo má. Velice často se takovému diskarnátovi říká přivtělený duch či duše a v poslední době je oblíbený termín přisedlík. Když se připojí, tak se živí energií daného člověka. Bez toho by se takový duch později v čase rozpadnul na „cucky“ a to je opravdu zbytečná škoda. Jsou metody a způsoby, jak poznat diskarnáta a dopřát takovému duchu, aby konečně mohl odpočívat v pokoji a ideálně se znovu zrodit, aby mohl jednou dokončit svá reinkarnační kolečka.Celý příspěvek

17 duší v domě paní Heleny

Navštívila mě paní Helena a při regresní terapii jsem nejprve použil odvedení přivtělených duší. Už po odvedení duší paní Helena cítila velkou úlevu. Zlepšil se jí zdravotní stav, lépe se jí dýchalo. Po regresní terapii se jí zlepšili vztahy v zaměstnání.

Za čas mě kontaktovala podruhé, zda je možné odvést takové duše i z domu. V jejich domě vnímali občas projevy duší, zvuky, nepříjemné pocity. Špatně se jí spalo, měla těžké sny, v dětském pokoji děti nechtěli být. Jen tam přespávali. V poslední době se s partnerem i s dětmi více hádali. Když vyšli z domu, bylo vše jiné, pocity i vztahy. Protože i tuto možnost nabízím, tak jsme spolu její dům čistili. Helena mi dělala médium. Celkem jsem z jejího domu odvedl 17 duší. Z dětského pokoje, kde si děti nechtěli hrát jsem odvedl 4 duše, včetně „bubáka pod postelí“, kterého děti občas vnímali.

Po odvedení cítí Helena dům čistější, světlejší, spánek se spravil a v domě cítí klid a pohodu. Nejkrásnější pro ní prý bylo, když si děti celé odpoledne v klidu hráli v pokoji a večer se jim dobře usínalo. Všechny úzkosti, které se jí zdály nevysvětlitelné jsou od té doby pryč. Helena a její rodina už zase ráda bývá doma a jejich vzájemné vztahy jsou opět krásné.

Proč je tak těžké si dnes najít partnerku či partnera?

Tolik lidí, kteří jsou stále sami jsem už dlouho nezažil. Proč? Co se děje? Je to proto, že se lidé stále drží starých vzorců. Jsme v časech transformace, takže prosím transformujme se. Dříve byli vztahy založené na dualitě. To znamená, že každý z partnerů měl něco jiného a úkolem obou bylo uvést to do harmonie. Na gauči věčně ležící líný chlap měl doma upracovanou a utahanou ženu. On se měl naučit trochu pomáhat doma, ona zase odpočívat. To je harmonie, kdy vztah je plnohodnotně rovnocenný a vyvážený. Tuto harmonickou kvalitu měli potom za úkol posilovat. Jen tak mohli zůstat spolu i dnes v lásce. Mnoho vztahů se však do takové harmonie nedostalo, a proto se rozpadají. Tento dřívější model dnes už nefunguje. Z dualitního složení světa přecházíme díky transformačním energiím do polaritního uspořádání světa.Celý příspěvek

Oprava po nedotažené regresní terapii

Na začátku regresní terapie mi pan Mirek řekl, že byl na regresní terapii u jiného terapeuta, ale jeho problémy stále trvají. Typ regresky kterou prošel byla v hypnóze a nebyl to typ hlubinné abreaktivní regresní terapie, kterou poskytuji.

Dostali jsme se do stejného minulého života, který řešil v předchozí terapii. Tam byl mladým sluhou u dvora, kde ho panstvo neustále fyzicky napadalo, ponižovalo a shazovalo. Prožíval tam úzkost, nesvobodu, neúctu, bezmoc, bezcennost, beznaděj a další negativní emoce s tím spojené. Prošli jsme několikrát tu událost, aby se opravdu zrekonstruovali všechny detaily. Velice zvláštní bylo, že když umřel, tak duše neodešla do světla, ale zůstávala v takovém modrém kouřovém prostoru. To je zvláštní, protože pokud duše neodejde do světla, tak se nemůže znovu narodit. Něco mi tam nesedělo.

Začal jsem s panem Mirkem proces abreakce, abych odpojil všechny emoce s tím spojené. Jenže emoce se nesnížili ani po třetím opakování. Úplně na začátku jsme prováděli odvedení přivtělených duší, takže projev cizí duše by to být neměl. Celkem jsem jich od něj odvedl 6 a při vnitřním skenování už klient žádné další nevnímal.

Celé mi to nedávalo smysl. Jenže podle projevů to nebyl jeho minulý život (musely by se ty emoce odpojovat a duše musí vždy odejít do světla, aby se mohla opět inkarnovat). A pak mi to došlo. Byla to totiž integrální duše. Měl ji připojenou tak dlouho, že se stala jeho součástí a identitou. Takovou duši klient už nevnímá jako přivtělenou – nevidí ji jako něco navíc.

Vrátil jsem ho z toho minulého života znovu do stavu, ve kterém skenuje své tělo. Současně s ním jsem ho skenoval svým vnitřním zrakem. A co myslíte? Byla tam. Našel jsem tu mršku v oblasti hlavy. Odvedl jsem tu duši také do světla jako ty předchozí. Když se klient potom pokoušel přistoupit k tomu minulému životu, tak to najednou nešlo. Nemohl si skoro nic vybavit. Měl najednou matné vzpomínky na tu událost sluhy u dvora. Proto ten život končil v modrém světle. Ta duše totiž nikdy do nebe neodešla. V tom modrém světle skončili i v předchozí regresní terapii, ale terapeut to nijak neřešil. Prostě to bral jako, že klient to tak má. Minulý život s ním prošel (za to byl placený), a tak to prostě ten terapeut nechal být. Z mého pohledu to pro Mirka byly vyhozené peníze. Zobrazení života neprovádí vyřešení jeho situace a emocí s kterými přišel. Vždy je potřeba odpojit ty emoce, fyzické projevy a negativní myšlenky. To je jediný správný výsledek jakékoliv regresní terapie.

Následně jsme s Mirkem ještě vstoupili do jeho skutečného minulého života, kde byl zahradníkem (500 let nazpět) a ten končil ve světle. Když jsme po terapii o těch dvou událostech mluvili, tak říkal, že to byl úplně jiný zážitek ve vnímání a emocionálním prožívání.