Proč je tak těžké si dnes najít partnerku či partnera?

Tolik lidí, kteří jsou stále sami jsem už dlouho nezažil. Proč? Co se děje? Je to proto, že se lidé stále drží starých vzorců. Jsme v časech transformace, takže prosím transformujme se. Dříve byli vztahy založené na dualitě. To znamená, že každý z partnerů měl něco jiného a úkolem obou bylo uvést to do harmonie. Na gauči věčně ležící líný chlap měl doma upracovanou a utahanou ženu. On se měl naučit trochu pomáhat doma, ona zase odpočívat. To je harmonie, kdy vztah je plnohodnotně rovnocenný a vyvážený. Tuto harmonickou kvalitu měli potom za úkol posilovat. Jen tak mohli zůstat spolu i dnes v lásce. Mnoho vztahů se však do takové harmonie nedostalo, a proto se rozpadají. Tento dřívější model dnes už nefunguje. Z dualitního složení světa přecházíme díky transformačním energiím do polaritního uspořádání světa.Celý příspěvěk

Oprava po nedotažené regresní terapii

Na začátku regresní terapie mi pan Mirek řekl, že byl na regresní terapii u jiného terapeuta, ale jeho problémy stále trvají. Typ regresky kterou prošel byla v hypnóze a nebyl to typ hlubinné abreaktivní regresní terapie, kterou poskytuji.

Dostali jsme se do stejného minulého života, který řešil v předchozí terapii. Tam byl mladým sluhou u dvora, kde ho panstvo neustále fyzicky napadalo, ponižovalo a shazovalo. Prožíval tam úzkost, nesvobodu, neúctu, bezmoc, bezcennost, beznaděj a další negativní emoce s tím spojené. Prošli jsme několikrát tu událost, aby se opravdu zrekonstruovali všechny detaily. Velice zvláštní bylo, že když umřel, tak duše neodešla do světla, ale zůstávala v takovém modrém kouřovém prostoru. To je zvláštní, protože pokud duše neodejde do světla, tak se nemůže znovu narodit. Něco mi tam nesedělo.

Začal jsem s panem Mirkem proces abreakce, abych odpojil všechny emoce s tím spojené. Jenže emoce se nesnížili ani po třetím opakování. Úplně na začátku jsme prováděli odvedení přivtělených duší, takže projev cizí duše by to být neměl. Celkem jsem jich od něj odvedl 6 a při vnitřním skenování už klient žádné další nevnímal.

Celé mi to nedávalo smysl. Jenže podle projevů to nebyl jeho minulý život (musely by se ty emoce odpojovat a duše musí vždy odejít do světla, aby se mohla opět inkarnovat). A pak mi to došlo. Byla to totiž integrální duše. Měl ji připojenou tak dlouho, že se stala jeho součástí a identitou. Takovou duši klient už nevnímá jako přivtělenou – nevidí ji jako něco navíc.

Vrátil jsem ho z toho minulého života znovu do stavu, ve kterém skenuje své tělo. Současně s ním jsem ho skenoval svým vnitřním zrakem. A co myslíte? Byla tam. Našel jsem tu mršku v oblasti hlavy. Odvedl jsem tu duši také do světla jako ty předchozí. Když se klient potom pokoušel přistoupit k tomu minulému životu, tak to najednou nešlo. Nemohl si skoro nic vybavit. Měl najednou matné vzpomínky na tu událost sluhy u dvora. Proto ten život končil v modrém světle. Ta duše totiž nikdy do nebe neodešla. V tom modrém světle skončili i v předchozí regresní terapii, ale terapeut to nijak neřešil. Prostě to bral jako, že klient to tak má. Minulý život s ním prošel (za to byl placený), a tak to prostě ten terapeut nechal být. Z mého pohledu to pro Mirka byly vyhozené peníze. Zobrazení života neprovádí vyřešení jeho situace a emocí s kterými přišel. Vždy je potřeba odpojit ty emoce, fyzické projevy a negativní myšlenky. To je jediný správný výsledek jakékoliv regresní terapie.

Následně jsme s Mirkem ještě vstoupili do jeho skutečného minulého života, kde byl zahradníkem (500 let nazpět) a ten končil ve světle. Když jsme po terapii o těch dvou událostech mluvili, tak říkal, že to byl úplně jiný zážitek ve vnímání a emocionálním prožívání.