Snést emocionální bolest není vůbec jednoduché a pokud takové bolestné události trvají delší dobu, tak se váš duch “vystřelí do vesmíru”, tedy tzv. vystoupí z těla, aby se tělu ulevilo. Obvykle nevyletí až úplně nad nebesa, ale poletuje někde v okolí těla. Z pohledu vnímání se takovému stavu říká depersonalizace nebo derealizace. (Pokračování textu…)
Dlouho mi vůbec nedocházelo, co všechno znamená z pohledu transformačních příznaků ten humbuk kolem zlovidu (Ondrův a Avy terminus technicus pro covid-19). Stále jsem měl za to, že ty stavy strachy, stagnace, nefungování lidí a vyloženě celosvětové ochrnutí společnosti jsou vlivem sítí 5G a “temné 3D strany“, která se snaží bránit transformaci. Říkal jsem si, že by to mohlo být projevem takové té před smrtné agónie, než se celý systém zhroutí, aby se mohlo postoupit v transformaci. (Pokračování textu…)
Chodí za mnou občas lidé a ptají se mě, jak mohou někomu odpustit. A já jim vždycky říkám: “To nejde.” Jedna moudrá psycholožka řekla, že abyste dokázali odpustit, tak musí ve vás nejdřív něco umřít. Vypadá to zvláštně, ale je v tom skrytá hluboká moudrost, která mi pomáhá lidem ukázat, jak Číst více…
Duch, který je v lidském těle se nazývá inkarnát. Význam slova pochází z latinského „in carne“ česky „v mase“. Duch, který je mimo lidské tělo a zůstává na zemi se označuje slovem diskarnát (mimo maso). Je to tedy duch neinkarnovaný a bez vlastního fyzického těla. Diskarnáti však mají svoje traumata, které chtějí a potřebují prožívat. Když je to možné, tak se připojí k nějakému inkarnátovi, který tělo má. Velice často se takovému diskarnátovi říká přivtělený duch či duše a v poslední době je oblíbený termín přisedlík. Když se připojí, tak se živí energií daného člověka. Bez toho by se takový duch později v čase rozpadnul na „cucky“ a to je opravdu zbytečná škoda. Jsou metody a způsoby, jak poznat diskarnáta a dopřát takovému duchu, aby konečně mohl odpočívat v pokoji a ideálně se znovu zrodit, aby mohl jednou dokončit svá reinkarnační kolečka. (Pokračování textu…)
Tolik lidí, kteří jsou stále sami jsem už dlouho nezažil. Proč? Co se děje? Je to proto, že se lidé stále drží starých vzorců. Jsme v časech transformace, takže prosím transformujme se. Dříve byli vztahy založené na dualitě. To znamená, že každý z partnerů měl něco jiného a úkolem obou bylo uvést to do harmonie. Na gauči věčně ležící líný chlap měl doma upracovanou a utahanou ženu. On se měl naučit trochu pomáhat doma, ona zase odpočívat. To je harmonie, kdy vztah je plnohodnotně rovnocenný a vyvážený. Tuto harmonickou kvalitu měli potom za úkol posilovat. Jen tak mohli zůstat spolu i dnes v lásce. Mnoho vztahů se však do takové harmonie nedostalo, a proto se rozpadají. Tento dřívější model dnes už nefunguje. Z dualitního složení světa přecházíme díky transformačním energiím do polaritního uspořádání světa. (Pokračování textu…)