Pan Honza měl problém a neustále dokola řešil vztek na svou bývalou přítelkyni. Měli spolu dům na hypotéku a on ho nesplácela, takže se dostala do exekuce a on se “svezl” s ní.

Při regresi jsme se dostali do minulého života v kterém byl chudý zeman a ona byla bohatá. Vlastnila menší hrad. On si ji vzal jenom proto, aby se stal hradním pánem. Nemiloval ji. Zavřel ji do věže a tam ji nechal být až do konce jejího života. Dostávala pravidelně jídlo, ale trpěla samotou i přesto, že ona s ním chtěla být. Toužila být svobodná a nenáviděla ten hrad. Jediné, co tam mohla dělat, bylo vyšívání. A tak stále vyšívala a toužila se rozběhnout po louce, jít na procházku s přáteli. Vyšívala a chřadla.
On si přál, aby umřela, aby byl ten majetek co nejdříve jeho. Nechtěl nic jiného než být za každou cenu vlastníkem toho hradu. Přál si být hradním pánem, bez ní.

V aktuálním životě dochází ke splácení tohoto “karmického” dluhu.
On touží jenom po svobodě bez dluhů.
Ona má svou svobodu a stále je s ním svázaná.
On prožívá to co, způsobil jí, aby to pochopil. A on má zase to, co tehdy chtěla.

Honza pochopil, že majetek není vůbec důležitý. A lituje svého činu. Odpustil sám sobě a i jí. Jeho pocit vzteku zmizel a nyní se snaží vše v pohodě vyřešit a změnit tak, aby bylo všechno v pořádku. Hlavně to řeší v klidu, bez emocí, které mu zatemňovali hlavu a zabraňovali řešení té situace.

Ona má svou svobodu a o majetek přišla, tak jak si přála v minulém životě. Je s ním svázaná a přesto je bez něj.

Honza ji nyní přeje šťastný život a věří, že i ona dojde svého poznání.