Už jste někdy otevřeli stránku Google a jen na něj zírali a říkali si: “Teď by se mohl objevit nějaký pěkný obrázek. Když si to budu přát, tak se určitě objeví. Ten obrázek si mě najde, až bude ten správný čas.”

Možná si říkáte, že to je blbost. Tak přece hledání v Google nefunguje. Musí se zadat klíčová slova, stisknout enter nebo tlačítko vyhledat. No nejste přeci blázen, koukáním se nic samo nevyhledá. To dá rozum. A víte, že máte pravdu? Proč to však neaplikujete i na hledání lidí (vztahů)?

To dívání se a vnitřní samomluva, plná přání a naděje, je pasivní přístup v hledání. Když “oslovujete” Google pomocí klíčových slov, tak přecházíte do aktivní fáze a po chvíli komunikace obvykle naleznete to, co hledáte.

V reálném životě je to stejné. Chodíte na různá místa, akce. Doufáte, že tam někoho potkáte. Jste plní přání a nadějí. Hlavně jste však pasivní. A tento přístup nic nenajde. Tíží Vás samota a vy si říkáte, že Vás nikdo nechce. Uklidňujete se falešnou iluzí, že nenastal ten správný čas.

Začněte komunikovat. Aktivně.

Oslovení druhého člověka a zadání “klíčových slov” formou otázky je to, co způsobuje hledání.

Není to pasivní dívání se, je to aktivní mluvení s člověkem.

Každý člověk, kterého oslovíte, je jako jeden samostatný, uzavřený svět s vlastním Google vstupem na vyhledání informací, které jsou uvnitř. Po zadání klíčových slov Vám teprve může vrátit sadu obrázků nebo informací. Když si prohlédnete, co v sobě skrývá, tak teprve pak je možné rozhodnout se co dál. A hlavně. Nejste pasivní a skutečně hledáte. Hledání je totiž aktivní komunikace končící vzájemným dialogem.

Když hledám v Google ten správný obrázek, tak po zadání klíčových slov, jich projdu několik desítek, ba až stovek, než najdu ten správný. A stejně tak je potřeba oslovit mnoho lidí. Nevzdávám se. Hledám tak dlouho, až najdu, co hledám. A když jsem unavený, tak nenadávám, že nic nevidím. Že nemůžu nic najít. Že nic takového neexistuje. Že to nemá smysl. Když jsem unavený, tak odpočívám. Dělám si pauzu. Jdu si uvařit kávu. Avšak předtím nebořím mosty.

Nevzdávejte se v hledání. Nikdy. Hledejte aktivně (oslovujete, komunikuje). Když vás chytne stav beznaděje, tak odpočívejte. Vědomě si řekněte: “A teď si dám chvíli pauzu od hledání drahé polovičky.”

Kolik nových či neznámých lidí jste dnes oslovili se záměrem seznámit se? Reálně v životě nebo virtuálně (např. na Facebooku). Udělejte si evidenci v kalendáři. Čárkujte kolik, lidí jste ten den již oslovili a zjistili, že “nevyhovuje” vašim parametrům. Tedy nejenom vizuálně, ale i tím co ukrývají uvnitř sebe. Když jsem to dal za úkol jedné klientce, tak byla překvapená. Pasivně viděla přes 100 lidí (o kterých si vytvořila různé iluze vhodnosti/nevhodnosti), ale aktivně oslovila jenom jednoho jediného člověka za celý měsíc. Víte, jak je to malá šance, že právě ten jeden bude ten, kterého ona hledá? Jako byste v Google našli jeden “pěkný” obrázek a pak to vzdali s tím, že další neexistují. Nesmysl. Jsou tam miliony obrázků. Stačí jenom aktivně hledat. Hledat pomocí klíčových slov a občas odpočívat.


Tito 2 lidé spolu komunikovali. Nedívali se jenom na sebe, ale promluvili spolu.


Tito další 2 lidé se seznámili trošku víc, ale nejprve spolu komunikovali.


A tento nádherný pár se již chystá na svatbu, protože kdysi jeden oslovil druhého.


Libo-li Vám zvýšiti sebevědomí? Rádi byste větší odvahu v oslovení cizího člověka? Ostych je právě ta věc, kterou chcete vymazat ze svého života? To všechno umí různé NLP terapie a úplně skvěle si s tím poradí hypnóza, která rychle a efektivně zvýší Vaši sebehodnotu a současně změní Váš způsob vidění a vnímání sebe sama.