S mojí kamarádkou Hedvikou jsme byli na procházce lesem. Uprostřed toho lesa stojí starý, rozbořený chrám. Těsně pod ním se dostala do spontánního regresní zážitku. Vybavil se jí jeden kolega z práce do kterého byla platonicky zamilovaná. Bylo to však v jiném čase, na jiném místě, než se nachází dnes.
Přehrála se jí regresní událost, v které byla ona vdovou a on byl její milenec. V 12. století to byla vášnivá, ale tajná láska. Nikdo o nich nesměl vědět. Když jsem jí provedl tou událostí, tak se ještě dostala do dalšího života v 17. století ve Vídni, kde se tento vzorec opakoval. Ona byla jeho tajnou milenkou.
Následně, když jsme probírali její situaci, tak si uvědomila, že stejná situace, avšak s jiným mužem, se jí odehrála před pár lety v životě. A mimochodem také ještě několikrát předtím. Díky tomu, že si tu poslední partnerskou (mileneckou) událost zpracovala, i když jinou technikou než je regresní hypnóza, tak s aktuálním kolegou z práce již milostný románek nezačala.
Dnes, díky té spontánní regresi chápe proč. To poznání je důležité pro její aktuální život. Po rozebrání situace se mnou pochopila, že nemusí vstupovat do vztahového trojúhelníku a může si konečně najít nezadaného partnera. Hedvika již více nechce svoji lásku tajit.
Za nějaký čas, se Hedvika za mnou vrátila s nadšením, že opravdu zadání muži nejsou středem pozornosti v jejím hledání, ale stále nemůže najít toho pravého. Požádala mě, abychom vstoupili do regrese a našli primární událost. Hedvika je vysoká žena, velice rozhodná a energetická. Většina mužů se jí právě pro tyto její vlastnosti bojí oslovit nebo navázat hlubší kontakt. Ona je jako lvice. Hledá si muže, který má určité hodnoty. Zatím však takového partnera neobjevila.
Vstoupili jsme do regresní události jejího minulého života. Když jsem se jí ptal co vidí, co se tam děje, tak říkala, že nic nevidí. Na otázku proč nic nevidí, reagovala tak, že nemůže mluvit. Po chvíli mi došlo, že je vázaná slibem mlčenlivosti. Provedli jsme techniku, kterou jsme tento slib pro aktuální život zrušili. Ten slib platil jen v tom minulém životě a dnes již nemá smysl.
Vzápětí se ocitla v 9. století ve Švédsku. Začalo ji bolet za krkem. Zjistili jsme, že se dostala do momentu, kdy byla popravena. Usekli jí hlavu. Cítila se však divně. Jinak než normálně. Když jsem jí dostal hlouběji do té události. Tak si uvědomila, že je muž jménem Björn.
Björn byl popraven velice rychle, protože byl milencem hradní paní a pán je chytil při milostném aktu. Mimochodem Hedvika díky tomu pochopila, proč se říká, že muži myslí spodkem…
V tom mileneckém vztahu slíbil hradní paní, že o tom nikdy nikomu nepoví. Při té popravě sám sobě přísahal, že už ho nikdy nechytí.
To byl důvod, proč Hedvika měla většinou milenecké vztahy a dařilo se jí to dobře. Nikdy to neprasklo.
Björn ctil hodnoty jako čestnost, věrnost, ochrana, podpora a další. To byl vzor muže, kterého nyní hledala. Její představa totiž byla, že muž musí ty hodnoty splňovat. Ve své podstatě hledala sebe sama jako inkarnaci vlastností, které jako muž Björn znala a dodržovala.
Každý její milenec jí ty hodnoty sliboval. Byl to velice složitý případ, protože v primární události byla mužem a v dalších životech ženou. Jako žena ve všech minulých životech hledala muže s hodnotami jaké měl Björn a současně pod vlivem slibu utajení zase milenecké vztahy.
Hedvika mi dnes volala a byla celá překvapená. Normálně na ní pískal chlap z auta. Další na ulici ní mohl oči nechat. Ona konečně začala vyzařovat svoji ženskost. Myslím, že si brzy někoho najde.
