Snést emocionální bolest není vůbec jednoduché a pokud takové bolestné události trvají delší dobu, tak se váš duch “vystřelí do vesmíru”, tedy tzv. vystoupí z těla, aby se tělu ulevilo. Obvykle nevyletí až úplně nad nebesa, ale poletuje někde v okolí těla. Z pohledu vnímání se takovému stavu říká depersonalizace nebo derealizace.
Depersonalizace je pocit, že jste odpojen/á od těla a od vlastního já. Jako člověk si připadáte sám sobě cizí. Když mluvíte sám/sama k sobě svým vnitřním hlasem, tak je takový vzdálený. Máte pocit oddělení se od psychických i tělesných pochodů.
Derealizace je velice podobná, ale je to odpojení se od okolí. Máte u toho pocit, že druzí lidé jsou jakoby za sklem nebo za mlhou. Vnímáte je, že jsou od vás vzdálení i když jsou blízko vedle vás.
Když Golem neměl svůj šém v čele, tak nefungoval a s člověkem je to podobné, vždy má mít svého ducha v těle, proto aby všechno klapalo. Je tedy potřeba, co nejdříve vrátit ducha zpět do těla. Šamani na to používají ptačí pera, kterými mávají kolem člověka a „vhánějí“ či „přivolávají“ ducha zpět. Jedna z možností je tedy požádat šamana a další možnost je prostě najít svého ducha a vrátit ho kam patří. Před tím však doporučuji, abyste nejprve zpracovali ty emocionální bolesti, jinak bude váš duch za pár minut zase venku.
Na druhou stranu, někdy váš duch vystoupí jenom z důvodu tělesné únavy, a to vůbec není potřeba řešit, stačí se prospat. Pokud však takový stav trvá i druhý den, tak to je už úkol pro vás, protože potřebuje pomoc. Ona je to totiž pro ducha úžasná úleva a pohoda být mimo tělo. Jeho úkolem je však řídit tělo, duchovně růst, zapisovat si zážitky a prožitky. Proto se inkarnoval. Odpočívat bude v nebi až tělo odloží.
Víte jaký je rozdíl mezi slovem PŘEDSTAVIT a ZOBRAZIT?
Na vědomé úrovni to jistě chápete, ale když vám to někdo řekne jako instrukci anebo si to řeknete sami, tak je v tom zásadní rozdíl, který si pravděpodobně v této chvíli ještě neuvědomujete. Mozek totiž doopravdy udělá to, co mu řeknete. WoW, no není ten váš mozek báječný? Je. A víte, koho miluje nejvíc? Vás. Protože má jenom vás a udělá pro vás všechno na světě, ale musíte mu to správně říct.
Pokud si tedy řeknete, že si chcete něco představit, tak se aktivuje patřičná část mozku, která dělá představy a případně fantazie. Ve svém vnitřním světě si zobrazujete různé iluze, touhy, přání a informace z podvědomí. V případě, že použijete slovo zobrazit, tak se zapojí úplně jiná mozková část. To je ta, která vám ukáže skutečný stav. Aktivuje se v jiném rozsahu nervová soustava, a i mimosmyslové vnímání. Dokonce se vám zapojí i “anténky” na příjem signálu.
Představte si sebe – po této větě se třeba uvidíte jako vládkyně všech moří nebo jako princ na bílém koni nebo o 20 let mladší a o 10 kg hubenější. Prostě krásnější.
Zobrazte si sebe – po této větě se uvidíte tak, jak energeticky právě nyní vypadáte. Bez příkras, bez ozdob, bez pohádek. Buďte opatrní, občas ten pohled na sebe může vyděsit. Hlavně lidi s velkým egem, kteří uvidí malou šedou tečku. A lidé s velkým srdcem a pokorou uvidí svoji nádhernou zář.
Toto rozlišení „instrukčních“ slov je zásadní pro všechny duchovní práce.
Od dnešních dnů vědomě používejte představy jenom na tréninkové meditace nebo pro vyprázdnění mysli a pokud pracujete duchovně, tak si vždy informace a vjemy „ukazujte“, „zobrazujte“, „vnímejte“, „ciťte“ apod.
Můžeme tedy začít s technikou, které říkám: „Obušku zpátky do pytle!“
- Zavřete si oči a 3x se zhluboka nadechněte a vydechněte.
- PŘEDSTAVTE si černou školní tabuli. Za chvíli na ní postupně napíšeme tři písmena. A, B, Z. Vezměte bílou křídu a napište písmeno A.
- Smažte písmeno A. Napište křídou písmeno B. Smažte písmeno B. Napište písmeno Z. Smažte písmeno Z.
- Nechte nyní tabuli, aby se začala od vás vzdalovat a zmenšovat a vzdalovat a zmenšovat až se úplně ztratí někde v dálce.
- ZOBRAZTE si sebe sama před sebou. Jako byste se díval/a do zrcadla. Ideálně úplně celou postavu od hlavy až k patě.
- ZOBRAZTE si vašeho ducha. Nejspíš to bude takové malé zářící světýlko. Někdo to vnímá více jako slunce, jiný jako hvězdu. Pokud váš duch poletuje kdekoliv mimo vaše tělo, tak máte stavy depersonalizace nebo derealizace. Je potřeba vrátit ducha na místo, tam kam patří.
- Řekněte si: „Já“ a ukažte prstem na sebe (dotknete se zhruba uprostřed vašeho hrudníku). Tam obvykle sídlí váš duch a tam z toho místa má správně zářit. Když si vzpomenete na obrázky s Ježíšem, tak velice často jeho srdce září. Ve skutečnosti jeho duch září. Duch sídlí totiž kousek nad fyzickým srdcem.
- Začněte ve svém zobrazení vaše tělo a ducha spojovat zase dohromady. Pomalu, nespěchejte. Místo obušku si řekněte: “Duchu zpátky do těla”. Přibližujte je k sobě, a nakonec nasměrujte ducha do středu hrudníku, aby zářil stejně jako „Ježíšovo srdce“.
- Až tam bude, tak si řekněte, že to, co právě vnímáte ukotvujete, pevně spojujete nebo upevňujete apod.
- Vyprázdněte prostor vnímání. Třeba tam na chvíli vraťte zase tu školní tabuli. Představte si ji. A nechejte ji být. Představa sama vyprchá, protože nemá pevné základy.
- Otevřte oči a rozhlédněte se. Uvidíte svět trošku jinak. Ostřejší a barevnější.
Ze začátku je vhodné obuška strkat, ehm ducha vracet zpět do těla celkem pravidelně. Doporučuji to v akutních stavech kontrolovat a spojovat i několikrát denně. Později to stačí kontrolovat 1x týdně, až 1x měsíčně. Jinak v praxi je to dle osobní potřeby. Tu potřebu poznáte rychle, protože už víte, že budete mít pocit jako by ten svět byl za sklem (derealizace) nebo že nejste ve svém těle (depersonalizace).
Do Vesmíru posílejte kosmonauty a svého Ducha si nechte v těle.
Pokud ho potřebujte poslat nahoru, tak se raději naučte astrálně cestovat.
