Nejhorší rada, kterou můžete dostat je: “Přijmi to!”
Tu větu jsem slyšel od různých lidí už mockrát a pokaždé se mi u ní zježí vlasy na hlavě. Člověk řeší nějakou negativní emoci (strach, úzkost, paniku, lítost, vztek apod.) a “bojuje s ní”, protože ho ničí. Přijmout ji znamená mít v sobě opravdu něco moc nepěkného. Brekeke fuj. A ještě to má člověk udělat dobrovolně. No jasně, že to nejde a každý se bude bránit, jak nejdéle to půjde. Člověk, který tvrdí, že něco přijal, tak udělal ve skutečnosti úplně něco jiného než přijetí.
Zlobí vás duchové (diskarnáti) nebo je to jen reziduální energie?
Když má člověk pocit, že příčinou jeho obtíží je přivtělený duch, tak v praxi se setkávám s tím, že tomu tak velice často není. Lidé totiž nerozlišují nebo spíše neumí poznat, zda příčinou jejich potíží jsou duchové (diskarnáti – přivtělený duch alias přisedlík) anebo se jedná jenom o reziduální energie. Problém spočívá v tom, že každé se řeší jiným způsobem. A pokud se nezvolí správná technika, tak pomoc je neúčinná, protože
Abyste dokázali odpustit, tak musí ve vás nejdřív něco umřít
Chodí za mnou občas lidé a ptají se mě, jak mohou někomu odpustit. A já jim vždycky říkám: “To nejde.” Jedna moudrá psycholožka řekla, že abyste dokázali odpustit, tak musí ve vás nejdřív něco umřít. Vypadá to zvláštně, ale je v tom skrytá hluboká moudrost, která mi pomáhá lidem ukázat, jak mohou k odpuštění dojít. Odpuštění je totiž cíl cesty, ale pokud jste někde v její polovině, tak opravdu do cíle skočit nemůžete. Výjimku mají pouze lidé, kteří se umí teleportovat. Ti se přemístí do cíle ihned. Samotné odpuštění přijde úplně a zcela samo. Není potřeba se o něj nijak snažit. Není třeba o něj prosit nebo si 1.000 x denně říkat: „Odpouštím ti nebo odpouštím si.“ Občas se totiž setkám s informací, že když se vám nedaří někomu odpustit, tak vám velemoudře přemoudřelý člověk poradil, že musíte nejprve odpustit sami sobě. Ještě se i rád usměji, když si někdo hraje na jazykovědce a…