Špatně pochopená trpělivost není pokorou, ale pasivitou

Snad už 1.000x jsem slyšel tyto věty v různých obměnách: „Čekám na toho pravého, jsem trpělivá. Až přijde ten správný čas, on se objeví.“ A nějak těm ženám vůbec nepřišlo divné, že čekají několik let. Nevím, jak vám, ale mě čekání na partnera, které je delší než 1 rok přijde divné. Stejně tak to samozřejmě platí i pro muže čekající na svou božskou ženu ve všech rovináchpomilováníhodnou“. Často se tvrdí, že ta tělesná rovina je a měla by být u duchovních lidí až ta úplně poslední. Dodnes jsem nepochopil proč. Je to oddělování kusu od celku. Žena či muž by měli být tělesně (fyzicky), mentálně, emocionálně a spirituálně vyrovnaní. Žádná složka by neměla převažovat a neměla by ani být zvýhodňována, jinak se opět vytváří nějaký typ disharmonie.

Duševně zdravý člověk potřebuje po rozchodu na vyrovnání se se ztrátou či žalem nejméně 2 měsíce a maximálně 6–12 měsíců (maximální doba je individuální, proto má rozsah). Co je však delší doba než 1 rok se obecně považuje za patologický projev. Výjimku tvoří vědomé rozhodnutí žít v celibátu.


Rúmí napsal: „Trpělivost neznamená sedět a čekat, je to schopnost předvídat …“

V životě to znamená, že víte, jaký výsledek přijde. Např.: zasadíte semínko a podle jeho typu s pokorou a trpělivostí čekáte, až Vám vyroste květina nebo se narodí dítě. Já z té puberty snad nikdy nevyrostu. 🙂

Tohle je nejkrásnější příklad toho, co znamená trpělivě čekat. Cokoliv jiného je projev pasivního chování, které nic nepřináší a je typickou známkou nějakého problému.

Když tedy hrdě říkáte, že čekáte trpělivě na partnera/ku a ve skutečnosti jste pasivní, tak po čase citově vyprahnete. Na tento stav prázdnoty si zvyknete (adaptujete se) a prohlašujete ho za normální. A pokud se v takovém stavu náhodou probudí hormony, tak to má za následek, že si najdete životu nebezpečné individuum, protože přehlížíte všechny signály, které vás varují. Spálíte se, a potom už nechcete o nikom několik dalších let ani slyšet, a ještě získáte přesvědčení, že normální muži/ženy neexistují.

Na drahé polovičky nebo celky (záleží na úhlu pohledu) se opravdu trpělivě nečeká. Tyto úžasné bytosti, s kterými si plánujete vzájemné rozšíření vašich životních možností a sdílení zážitků, se cíleně, vědomě a záměrně hledají. Trpělivě se čeká pouze na společně domluvené rande.

Ne, opravdu není výjimka mimo toho celibátu. Jste více než rok bez partnera/ky? Potřebujete pomoc. Člověk je určen pro žití v páru a páry se zase sdružují do skupin. To je normální v celém Vesmíru.

Stejně tak to platí i při hledání zaměstnání. Trpělivě čekáte pouze na vyjádření personalisty o přijetí nebo zamítnutí. Trpělivé čekání, že se nějaká dobrá práce náhodou objeví, je opět pasivita vedoucí k finančním problémům. Tedy žádná trpělivost to není. Je to stagnace.

A co když hledáte a hledáte a hledáte a je to už více než rok. Respektive hledáte několik let a neustále se nedaří najít toho pravého či tu pravou?

Pamatujte na pravidlo: Hrušky v jabloňovém sadu nerostou.

To znamená, že pokud hledáte partnera (analogicky to platí i pro práci) na určitých místech a nenacházíte ho, tak vlastně hledáte hrušku v jabloňovém sadu. V podstatě chcete zázrak, který je proti přírodním zákonům. A pokud tam náhodou nějaká hruška bude, tak je to tím, že ji tam někdo švihnul, bude omlácená a nejspíš i nahnilá. Hledáte tedy velice pravděpodobně osobu v prostředí, kde se přirozeně a ani běžně nevyskytuje. Proto nenacházíte. Trpělivost je v tomto případě opět k ničemu. Hledejte na jiných místech než doposud.


Když někdo říká, že nemá trpělivost nebo neumí být trpělivý/á. Bude to asi pravda, protože trpělivost je schopnost, která je trénovaná. To se cvičí stejně jako sval. Úplně nejlehčí je uvědomit si, že ten problém nastává kvůli tomu, že něco chcete hned. Posuňte jenom výsledek svého očekávání v čase více do budoucnosti – to vám bude pomáhat v učení se trpělivosti. V momentě, když si posunete čas „naplnění“ a současně víte na jaký výsledek čekáte, tak trpělivost přijde zlehka a skoro úplně sama.

„Kdy už mi zavolá? To je k zbláznění. Kdy už to bude?“
Ajóóó, Saša říkal posunout čas: „Budu rád/a, když mi zavolá do konce týdne.“
Při takovémto vnitřním nastavení se ihned uklidníte, protože víte, na co čekáte (na pátek).

„Kdy už půjdeme? Tobě to trvá jako hladovému sr***í.“
Ajóóó, Saša říkal posunout čas. V duchu si určitě řekněte a můžete to sdělit i té druhé osobě nahlas:
„Bude fajn, když vyrazíme za 15 minut.“
To vám vytvoří 15 minut nádherně volného prostoru, který můžete využít podle osobní libosti.

Trpělivosti zdar a pasivnímu chování zmar.


Růže a poupě

Kategorie: BLOG