Slečna Anita se trápila tím, že neustále nacházela špatné typy mužů. Vždy ji jenom využívali, když však ona sama potřebovala pomoc, tak tu pro ní nebyli.
Při regresní hypnóze jsme se dostali do jednoho jejího minulého života, kde byla v temné kobce. Ve vězení a čekala na smrt. Byla odsouzená za čarodějnictví, protože ji nařkla jiná žena, která byla manželkou jejího milence a chtěla se jí tak pomstít.
V té samotě a temnotě plakala a doufala, že on přijde, že ji zachrání, vysvobodí ji. A on nepřišel. Nikdo ji nepomohl, kromě starého mnicha, který jí aspoň ve chvíli nejvyšší nouze poskytl podporu a útěchu.
Ve skutečném životě v tom mnichovi poznala přítele, který ji vždy pomáhá, když potřebuje. To pro ni bylo moc krásné poznání, že ji stále pomáhá. Anita si uvědomila, že nemá čekat pomoc od partnerů v žádné situaci. A když si najde partnera, tak bude určitě nezadaný, to bude první, co bude zjišťovat.
Odpustila sama sobě, že i v tomto životě milovala muže, kteří ji rádi využili, ale jinak ji nechávali osudu. Regresní hypnóza ji i zvýšila pocit vlastní sebehodnoty a lásky k sobě.
