My všichni na sobě každý den pracujeme. Krůček po krůčku. Důležité však je, že máme nějaký cíl. Například udělat sebe laskavějšími, odvážnějšími a lidštějšími.

Učíme se neustále z nefunkčních životů dělat si nádherné. Věnujme tedy pozornost tomu co máme rádi a to ostatní nechejme být, ať to jen kolem nás propluje.

To klíčové v nás je, že máme cíl a za ním jdeme.

Rozhodněte se, stanovte si cíl kam chcete jít a začněte dělat změny a věci se změní. . .

Lidé mají dar svobodné vůle. A proto věc, která mění vaši budoucnost je rozhodnutí. Nikdo to za vás nemůže udělat. A pokud se řídíte rozhodnutím někoho jiného, tak to už není vaše cesta. Je to cesta k cíli toho druhého člověka a vy mu tím pomáháte jeho cíle dosáhnout. Kde jste však vy? Žijete potom vlastní život? Obvykle už ne.

Žijte vždy svůj život. Ne životy druhých. Poznáte to lehce. Vy nemáte nic, on/ona má všechno. Neznamená to být sobecký, druhým lidem je potřeba neustále pomáhat, ale důležité je znát hranice.

 


 

Když tedy následujete vlastní cestu a nic se neděje, abyste svého cíle dosáhnul(-a), tak si vzpomeňte na tuto větu: „Cesty se tvoří tak, že se jde.

Pokud uděláte chybný krok, budete vědět, že máte něco změnit. V případě, že bude správný, tak pokračujte. Důležité na tom je, že se věci mění, pohybují. To je život.

Život se sám o sobě skládá z učení a ze změn. Neustále se věci vyvíjí a mění. Jestli tomu tak není, tak to znamená, že nežijí. Díky neúspěchu získáte poznání a zkušenost.


Neúspěch je dar moudrosti.