Karlova láska na břehu řeky

Přišel za mnou pan Karel, který má celkem stresovou práci a chodí se po pracovní době uklidňovat tak, že sedavá na břehu řeky. Obecně je ten pohled na vodu relaxující, ale on cítil, že je za tím něco víc.

Chtěl vědět proč tam tak moc rád sedavá. Není rybář a ani netouží ryby lovit. V rodině nikdo u řeky nesedával, nemá tedy ani nějakou pěknou vzpomínku z dětství. Řekl mi však na začátku sezení jednu krásnou větu. Na břehu řeky se cítí milovaně a on chtěl vědět proč.

Vstoupili jsme do regresní hypnózy a on se dostal do jednoho z minulých životů v kterém byl ženou. Jmenovala se Amaltea.

Amaltea seděla na břehu řeky a připlouvala k ní loď. Tedy rybářská bárka. Z ní vystoupil muž, který se hned po ukotvení lodi rozběhl k Amaltee, objal ji a políbil. Potom přinesl úlovky a ona ryby udělala k jídlu.
A tak to bylo každý den. Její muž ráno vyplul na řeku, ona seděla na břehu, občas opravovala sítě a jinak tam seděla a čekala na něj. Těšila se každý den až se vrátí. Byl to klidný milují vztah. Nebylo na něm nic zvláštního mimo to, že se prostě vzájemně milovali celý život.

Proto se pan Karel cítí i dnes na břehu řeky milovaně. Po náročné práci prostě potřebuje jenom obejmout. A protože to nyní nemá v reálném životě, tak ho jeho podvědomí přirozeně vrací do toho momentu čekání na lásku. Ty chvíle ho uklidňují a přirozeně mění jeho pocity.
Tato vzpomínka na minulý život, vázaná k břehu řeky, ho jenom harmonizuje a vyrovnává mu stres dnešního života. Bylo to pro něj krásné uvědomění.