17 duší v domě paní Heleny

Navštívila mě paní Helena a při regresní terapii jsem nejprve použil odvedení přivtělených duší. Už po odvedení duší paní Helena cítila velkou úlevu. Zlepšil se jí zdravotní stav, lépe se jí dýchalo. Po regresní terapii se jí zlepšili vztahy v zaměstnání.

Za čas mě kontaktovala podruhé, zda je možné odvést takové duše i z domu. V jejich domě vnímali občas projevy duší, zvuky, nepříjemné pocity. Špatně se jí spalo, měla těžké sny, v dětském pokoji děti nechtěli být. Jen tam přespávali. V poslední době se s partnerem i s dětmi více hádali. Když vyšli z domu, bylo vše jiné, pocity i vztahy. Protože i tuto možnost nabízím, tak jsme spolu její dům čistili. Helena mi dělala médium. Celkem jsem z jejího domu odvedl 17 duší. Z dětského pokoje, kde si děti nechtěli hrát jsem odvedl 4 duše, včetně „bubáka pod postelí“, kterého děti občas vnímali.

Po odvedení cítí Helena dům čistější, světlejší, spánek se spravil a v domě cítí klid a pohodu. Nejkrásnější pro ní prý bylo, když si děti celé odpoledne v klidu hráli v pokoji a večer se jim dobře usínalo. Všechny úzkosti, které se jí zdály nevysvětlitelné jsou od té doby pryč. Helena a její rodina už zase ráda bývá doma a jejich vzájemné vztahy jsou opět krásné.

Oprava po nedotažené regresní terapii

Na začátku regresní terapie mi pan Mirek řekl, že byl na regresní terapii u jiného terapeuta, ale jeho problémy stále trvají. Typ regresky kterou prošel byla v hypnóze a nebyl to typ hlubinné abreaktivní regresní terapie, kterou poskytuji.

Dostali jsme se do stejného minulého života, který řešil v předchozí terapii. Tam byl mladým sluhou u dvora, kde ho panstvo neustále fyzicky napadalo, ponižovalo a shazovalo. Prožíval tam úzkost, nesvobodu, neúctu, bezmoc, bezcennost, beznaděj a další negativní emoce s tím spojené. Prošli jsme několikrát tu událost, aby se opravdu zrekonstruovali všechny detaily. Velice zvláštní bylo, že když umřel, tak duše neodešla do světla, ale zůstávala v takovém modrém kouřovém prostoru. To je zvláštní, protože pokud duše neodejde do světla, tak se nemůže znovu narodit. Něco mi tam nesedělo.

Začal jsem s panem Mirkem proces abreakce, abych odpojil všechny emoce s tím spojené. Jenže emoce se nesnížili ani po třetím opakování. Úplně na začátku jsme prováděli odvedení přivtělených duší, takže projev cizí duše by to být neměl. Celkem jsem jich od něj odvedl 6 a při vnitřním skenování už klient žádné další nevnímal.

Celé mi to nedávalo smysl. Jenže podle projevů to nebyl jeho minulý život (musely by se ty emoce odpojovat a duše musí vždy odejít do světla, aby se mohla opět inkarnovat). A pak mi to došlo. Byla to totiž integrální duše. Měl ji připojenou tak dlouho, že se stala jeho součástí a identitou. Takovou duši klient už nevnímá jako přivtělenou – nevidí ji jako něco navíc.

Vrátil jsem ho z toho minulého života znovu do stavu, ve kterém skenuje své tělo. Současně s ním jsem ho skenoval svým vnitřním zrakem. A co myslíte? Byla tam. Našel jsem tu mršku v oblasti hlavy. Odvedl jsem tu duši také do světla jako ty předchozí. Když se klient potom pokoušel přistoupit k tomu minulému životu, tak to najednou nešlo. Nemohl si skoro nic vybavit. Měl najednou matné vzpomínky na tu událost sluhy u dvora. Proto ten život končil v modrém světle. Ta duše totiž nikdy do nebe neodešla. V tom modrém světle skončili i v předchozí regresní terapii, ale terapeut to nijak neřešil. Prostě to bral jako, že klient to tak má. Minulý život s ním prošel (za to byl placený), a tak to prostě ten terapeut nechal být. Z mého pohledu to pro Mirka byly vyhozené peníze. Zobrazení života neprovádí vyřešení jeho situace a emocí s kterými přišel. Vždy je potřeba odpojit ty emoce, fyzické projevy a negativní myšlenky. To je jediný správný výsledek jakékoliv regresní terapie.

Následně jsme s Mirkem ještě vstoupili do jeho skutečného minulého života, kde byl zahradníkem (500 let nazpět) a ten končil ve světle. Když jsme po terapii o těch dvou událostech mluvili, tak říkal, že to byl úplně jiný zážitek ve vnímání a emocionálním prožívání.


 

Kateřina má návaly

Paní Kateřina u mě byla loni (řešil jsem její perfekcionalismus) a nyní se opět vrátila na druhou regresní terapii, protože ta první jí velice pomohla a ona teď regresní terapii silně důvěřuje. A dobře dělá. 🙂 Já sám jsem jich podstoupil několik desítek, abych se vyčistil kompletně od své minulosti.

Od prosince 2017 měla neustále návaly horka, bušení a pocit tíhy. Lékaři jí zatím nepomohli. A mimo jiné, zamilovala se (po několika letech) a láska je to opětovaná a harmonická.

Pomocí regrese jsme vstoupili do jejího dětství. Událost tedy nemá příčinu v minulém životě, ale v minulosti tohoto života. Byla s otcem na houbách. Přinesli si je domů, a protože ona miluje smaženici, tak se jich přejedla. Bylo jí těžko, cítila tlaky a měla i návaly. Večer, když se jí ulevilo, tak si dala s radostí další porci hub. A zase jí bylo těžko. Ale vůbec nelitovala, vždyť ona to jídlo miluje.

Situaci jsme potom probrali na vědomé úrovni. Ptal jsem se, jak to má s tím novým partnerem. Byla s ním v kontaktu přes Viber snad 12 hodin denně, zbytek času prospala a projedla. A nyní se jí ten vzorec propojil. Bylo to stejné jako s těmi houbami. Zeptal jsem se jí, jak by to vypadalo, kdyby se těch hub tehdy nepřejedla. Říkala, že by jí nebylo těžko a mohla by jich sníst po menších dávkách víc. Pochopila, že věci, které má ráda vždy musí mít svou míru. V tu chvíli jí to došlo. Stačilo, aby byla s tím novým partnerem v kontaktu v menších dávkách, protože je přesycená láskou (ano i to se dá).

Na této druhé regresní terapii byla u mě v lednu 2018 a jak si poznamenala do diáře, tak od 10.2.2018 návaly horka už více nemá. Ve čtvrtek (březen 2018) byla u mě na terapeutickém sezení, protože chtěla pořešit některé další svoje životní situace, a přitom mi tuto krásnou zprávu sdělila. A tímto jí děkuji. Děkuji. 🙂

Pracovní problémy Marty

Nedávno za mnou přišla klientka Marta na regresní terapii. Nevadí mi, když klientky provádím různými traumatickými zážitky, ale tahle regrese byla i na mě silná. Dostali jsme se do koncentračního tábora. Detaily vynechám.
Obecně filmy ani knihy s tímto tématem nevyhledávám a doufal jsem, že nebudu muset nikoho tímto traumatem provázet. Couž, je to moje práce. Tak směle do toho.

Klientka měla problémy v zaměstnání. To byl důvod, proč přišla. Co je však důležité, pomohl jsem jí i s tělesným uzdravením, a to mě potěšilo. Uvědomil jsem si, že to vždy stojí za to.

V tom minulém životě její život skončil zastřelením do břicha. Když jsem situaci v regresi vyčistil (uvolnění pocitu bezmoci, nespravedlnosti a hněvu), tak jsem potom pročistil i ten způsob úmrtí. Tedy střely v krajině břišní.

Po regresce byla klientka šťastná, co je však důležité – zmizely její bolesti břicha, které ji trápily v posledním půl roce.

Už dlouho jsem neviděl někoho, komu se ulevilo dvojnásobně.

Regresní terapie má prostě pozitivní vedlejší účinky.

 

Adamovo zoufalství

Přišel ke mně pan Adam a trápil ho delší dobu průjem. Vypadalo to jako náběh na Crohnovu chorobu (zánět střev). Rodově má genetickou zátěž. On i jeho bratr a otec trpí nadměrným vyměšováním (chodí na toaletu 3x – 5x denně).

Restimuloval jsem ho do minulého života po jeho rodové linii. Ocitl se někde v období starověku. Skupina lidí putovala v zimě a trpěli hlady. Plni zoufalství uviděli nějakou svatyni. Uvnitř bylo jídlo, ale bylo staré a zkažené. Rozhodovali se, zda to sní nebo budou trpět a umírat hlady dál. Uvědomovali si, že je to svatokrádež, protože to bylo obětní jídlo. Nakonec hlad zvítězil. Joach se také pustil do jídla. Všechny za chvíli skolila krutá křeč a průjmy. V tu chvíli byli všichni úplně bezbranní. Objevili se lidé z vesnice a když viděli, že snědli jídlo Bohům, tak je začali zabíjet. V průjmech, křečích a bolestech jim vesničané párali břicha a oni tam zemřeli.

Situaci jsme potom při plném vědomí změnili, jak by to asi mohlo být jinak. Pan Adam navrhl, že když tam byla svatyně, tak mohli najít a požádat ty lidi o jídlo. Co bylo důležité je, že jídlo ze svatyně snědli ze zoufalství. To je klíč k jeho dnešním průjmům. Vždy když měl pocit zoufalství, tak se jeho zdravotní stav zhoršil. Naučil se, že zoufalství je potřeba změnit v naději, a ne se zaměřovat na stav trpění. Situaci jsme uvolnili po celé rodové linii. On je zatím bez průjmů a nadměrného vyměšování (začal chodit 1x denně). Po novém roce (na začátku roku 2018) mně bude informovat, zda to mělo vliv i na jeho bratra a otce.